Březen 2015

2. kapitola Vyšetřování

22. března 2015 v 20:34 | Barycool |  Rudé světlo

Vyšetřování

Pan Timetebley byl vášnivý milovník zvířat a proto si s vraždami vždy pohrál, tak trochu zvlčele.... Tato vražda byla nasimulována jako pokousání vlky, sklo co se zabořilo do tepny madam Ardenalinové, vypadalo jako vlčí tesáky. Policie se samozřejmě Timetebleyho ptala, měl ale nevyvratné alibi. Být profesionálem to totiž musíte doopravdy umět. Madam měla sestru. Sestra byla starší,ale skoro, možná i více úchvatná. Podobně jako sestra měla hnědé vlasy, její oči byly smaragdově zelené bez jediného zákalu.Obvykle nosila modrou barvu, ale dnes jsme jí ale viděli v rudých šatech ,elegantně jako kočku , kráčeti po plotem lemované pěšině. Zazvonila na zvonek a otevřel pan Timetebley. " Ale copak, copak, co nebo kdo vás přivádí?" řekl s tónem lehkého výsměchu. " Úmrtí paní Ardenalinové. Prý byla úplně opilá, když odcházela....." zeptala se a lehce se vduchu styděla za sestru. " Ano, měli jsme spolu výborné víno z Minervois.." přitakal Timetebley ." Nechcete se taky napít?" dodal. " Bohužel, nepiju, nechci dopadnou jako ona!!!" již s trochou důrazu skoro odsekla. " Madam, Vy si tedy myslíte, že jsem sprostý vrah? To bych si ale vyprosil!!!!" řekl Timetebley a to už věděl, že by měl zhotovit další žárovku s ampulkou. " Mohla bych dovnitř? Není nijak zvlášť velká zima, ale potřebuji se trochu ohřát a s vámi si popovídat, jsem setra paní Ardelanalinové." představila se sestra. " Och , omlouvám se, já nezdvořák, pojďte dál, já jsem George Timetebley. " Zavedl dámu do předsíně a zdvořile jí sundal kabát a pověsil ho. Věděl, že na úmrtí této dámy , je ale moc brzy. George byl psychopat. Věděl to, ale lidem na okolí to nedal znát. Vyrůstal v rodině mafiánů, v gangu byl jeden doktor a ten zjistil Georgovi psychopatské sklony. Dům ozařovala stále jen jedna rudá žárovka.

1. kapitola Dům

21. března 2015 v 16:29 | Barycool |  Rudé světlo
V lese stál docela malebný bílý dům, moc lidí do toho domu nechodilo. Nikdo v něm nebydlel, ale následnújící hlava domu se o stavení starala. Cesta byla dobře osvícená a obehnaná bílým plotem.Nikdo ale netušil jaký obsah bude mít světlo v domě.

Dům

George Timetebley přijel do města a na první pohled to byl sympatický muž v rudé kravatě, bílé košili a jako uhlí černém obleku. Na všechny se usmíval a lidem se líbil. Byl to postarší muž asi čtyřicátník a nikdo nic netušil. Jen jedna věc na něm byla nápadná, byl celý takový rudý.... George Timetebley se ubíral do lesíka. Došel až k bílému stavení. Z kapsy vytáhl klíč a jedním pohybem ruky odemkl dveře. Ještě tu noc svolal všechny sousedy na uvítací večírek.Víno teklo proudem a atmosféra se uvolňovala. V gramofonu, který si ze svého bytu dovezl, hrála Vivaldiho čtyři roční období. Kolem poloviny podzimu George svolal dav, aby si připili na to ať vychází spolu v míru. Sousedi si přiťukl a již trochu malátní po značné dávce vína usedli ke stolu a začala vášnivá debata o panu Timeteblymu. Jedna dáma se se šibalským úsměvem zeptala "A máte nějaký vztah?" . George se přitakavě usmál a řekl "Bohužel ne...." Kolem jedenácté odiny se začaly hosté trousit do domů. To ale světla svítila bíle. Ona dáma ale zůstala. Bylo jí kolem dvacetiosmi a byla to neuvěřitelně půvabná dívka. Povídala mu o svém životě. Jako malá prý vyrostla v pěstounské péči a vystudovala Oxford. Timetebley nechal upovídanou hostku mluvita odešel si stavět sklářské nádobíčko. Hostka značně pod vlivem alkoholu mluvila dál . Ani nepoznala že je někdo pryč. Hostitel se vrátil a když uviděl že spí, udeřila jeho touha po vraždě. Začal si ostřit sklo. George Timetebley byl profesionál a nic nenechal náchodě. Madam jakožto sirotek neměla nikoho. Tělo bylo ztraceno. Styl vraždění byl u George neobvyklý. Vždy přepadal obět při stavu nevědomosti.
Krev postiženého si nechal , vyrobyl lahvičku ve tvaru žárovky, potom ještě jednu,která svítila a byla šroubovací do větší nádobky. Do té se lila krev oběti. Dnes už jedno světlo domu bylo rudé.